stoplusjednicka.cz
Výstavbu baterie, která se nacházela asi osm kilometrů severně od města Bayeux, zahájili Němci v září 1943 a dokončit se ji podařilo v dubnu následujícího roku. Sestávala především ze čtyř typizovaných železobetonových kasemat M272 (písmeno M označuje příslušnost k námořnictvu). Na každou z nich se spotřebovalo zhruba 600 m³ betonu a čyři tuny armovací ocele. Hlavní výzbroj tvořila čtveřice námořních děl TbtsK C/36 ráže 150 mm, které vyrobila plzeňská Škodovka. Dostřel těchto zbraní činil více než 20 km a granáty o hmotnosti 45 kg tak mohly zasáhnout americkou invazní pláž Omaha, britskou pláž Gold (v jejímž sektoru se baterie nacházela), ale i vzdálenější námořní cíle.
Nic nezůstalo utajeno
Součástí baterie bylo také dvoupodlažní stanoviště řízení palby, které se nacházelo ve standardizované železobetonové pevnůstce typu M262A umístěné na okraji útesu, asi 300 m před postavením děl. Kromě toho nechyběly ani zpevněné muniční sklady a blízkou obranu objektů zajišťovala minometná postavení a kulometná hnízda typu Tobruk. Pro případ napadení ze vzduchu měli obránci k dispozici světlomet a čtyři postavení lehkého flaku ráže 20 mm. Vše propojovala síť zákopů a celý prostor baterie obklopovala minová pole a zátarasy z ostnatého drátu. Posádku tvořilo 184 důstojníků a mužů.
Díky zprávám dodaným příslušníky francouzského hnutí odporu disponovali Spojenci poměrně přesnými informacemi o rozmístění jednotlivých prvků baterie i o její výzbroji. Jako součást příprav na vylodění zahájilo americké a britské letectvo v dubnu 1944 útoky proti pobřežnímu dělostřelectvu v oblasti Normandie. Baterie Longues-sur-Mer inkasovala kolem 1 500 zásahů leteckými pumami. Kasematy bombardování až na menší poškození odolaly, ale došlo ke zničení kabelů zajišťujících spojení mezi jednotlivými objekty. Poslední nálet na prostor baterie se odehrál v noci na 6. června 1944.